Kdyby žil někdo z nás po celý svůj život v tomtéž prostředí bez jakýchkoliv změn, musel by se z toho zřejmě nevyhnutelně zbláznit. Protože změna je život, a kdo tedy aspoň někdy nezmění místa, v nichž žije, ten prostě nevede normální život.
Nás lidi to pak obvykle někam táhne. A pokud nás volání dálek ovládne, neodoláme pokušení a odcestujeme. Máme-li tedy pro takové cestování podmínky. A máme je? V naší zemi pochopitelně ano, jak všichni víme. U nás se cestovat smí a současně jsou tu pro to i vytvořeny docela příznivé podmínky. Máme tu svobodu pohybu, máme tu docela rozvinutou dopravní infrastrukturu, máme tu i poměrně dost peněz. A pokud pak má člověk ještě touhu a odvahu, může směle vyrazit pomalu kamkoliv. U nás stejně jako třeba do nějakých cizích krajů.
A proč se cestuje? Proč má cestování v našich životech takové místo, takový význam, že za něj utrácíme často i na úkor něčeho jiného a zdánlivě mnohem důležitějšího? Je to prosté – něco nám to dává. A i když se ne vždy jedná jenom o něco hmotného, nevadí to. Protože i zážitky jsou pro nás lidi důležité. I ty jsou nám potřeba, i když se jich nenajíme.
A tak někteří z nás míří do míst blízkých a jiní do klidně i hodně vzdálených. A zatímco se někteří soustředí na oblasti nám blízké a známé, kde na nás nečeká nic mimořádně překvapujícího, jiní míří i za exotikou, která dokáže třeba i zaskočit. A když je to zaskočení v dobrém, proč by ne? Hlavní je tu totiž to, abychom se při takovém cestování cítili dobře, aby nám toto přinášelo to, co od něj očekáváme.
A abychom si to užili právě tak, jak chceme, cestujeme někdy s využitím cizích služeb a někdy i takzvaně na své triko. Někdy si vše zařídíme sami k obrazu svému, zatímco jindy to necháme na někom jiném, aby se nám o vše postaral a my tak mohli přijít k hotovému. A obojí má svá plus a mínus. A ať si vybereme jakkoliv, hlavní je, že lze cestovat. A že tedy nemusíme pořád jenom sedět doma.