Pro někoho je domovem malý pokoj v bytě na předměstí, pro jiného luxusní vila s bazénem. Na světě žijí miliardy lidí a pro každého z nich je domovem něco jiného, ale pocity, které máme, když přijdeme domů, bychom měly mít podobné. Měli bychom cítit bezpečí, jistotu, sounáležitost, lásku a pohodu.Jiskra ve tmě.jpg

Žít spolu

Když se řekne domov, většina z nás si představí dům nebo byt, kde žije. Ale bylo by toto místo domovem, kdyby v něm nebyli naši blízcí? Domov totiž tvoří z velké části lidé, se kterými žijeme. Může to být partner, rodiče, spolubydlící z práce. Většina z nás si po náročném dni v práci ráda popovídá s člověkem, který mu rozumí, a to vše v pohodlí domácího křesla a nohama přehozenýma přes stůl. A pokud nemáme náladu si povídat, tak pohlazení anebo jen přítomnost člověka, na kterém nám záleží, určitě pomůže.

Velký nebo malý

Domov sdílíme většinou s našimi blízkými. Pokud máme každý svůj pokoj, máme své království. Místo, kde můžeme tančit, zpívat, dělat si co se nám zachce. Tuto místnost si můžeme zařídit podle našich představ, můžeme si na zeď namalovat například fialové puntíky a nikdo nám nemůže nic říct. Pokud bydlíme v menším bytě, nemá každý z nás svojí místnost. Je potřeba se domluvit, jak budou jednotlivé prostory vypadat a možná udělat kompromis, protože partnerovi se nebude líbit tapeta s červenými srdíčky. Ale žijeme tam společně. Můžeme tančit a zpívat spolu a nemusíme se stydět. Myslím si, že i když má člověk to svoje království, stejně tráví čas raději s blízkými v obývacím pokoji.Společný život.jpg

Němá tvář jako součást domova

Samozřejmě existují i lidé, kteří žijí sami. Některým vyhovuje prázdný byt a někoho k tomu bohužel dohnaly okolnosti. Člověk je tvor sociální a potřebuje společnost. A nemusí to být společnost pouze lidská. Pokud na nás doma někdo čeká, ať už je to pes, kočka nebo morče, necítíme se opuštění. Můžeme té němé tváři vyprávět o problémech ve vztazích, o tom, že šéf je blbec a má to ohromnou výhodu. Vždycky nás vyslechne a nikdy nebude nic namítat.
Co vám proběhne hlavou, když se řekne domov? A jaké máte pocity, když zabouchnete dveře zevnitř?